Brusné kameny máme přírodní a syntetické. Syntetické brusné kameny dnes nahrazují ty přírodní ze dvou základních důvodů. Lomy na kvalitní přírodní kameny rychle vytěžují tyto přírodní nerosty a jejich cena rapidně stoupá a zároveň klesá i kvalita. Například legendární doly Honyama v japonském Kjótu byly uzavřeny v roce 1967. Druhým důvodem je, že přírodní kámen je prostě přírodní a jako vše v přírodě je prostě rozmanitý. Brusné kameny z přírodních materiálů tak nemají stálou zrnitost a při broušení můžeme narazit i na kousky mnohem tvrdšího kamene, který může poškodit ostří. Přírodní kameny mohou dosáhnout zrnitosti mnohem jemnější než dokážeme vyrobit synteticky. Jsou případy, kdy přírodní kámen dosahuje zrnitosti až 120 000. Syntetické kameny mají vždy stálou zrnitost a vyrábí se extrémně jemné (zrnitost až 30000) nebo i velmi hrubé (zrnitost 120). Uměle se dokáže vyrobit i jemnější zrnitosti, ale to se již pohybujeme na bázi tekutin.
Syntetické brusné kameny
Uměle vyrobené brusné kameny jsou většinou vyrobeny spojením keramiky nebo syntetického pojiva. Například karbid křemíku (karborundum) nebo oxid hliníku (korund).
Přírodní brusné kameny
Mezi legendu brusných kamenů patří bezesporu Belgický coticule. Ten se po staletí těží v Ardenách a jeho historie se traduje až do římských časů, kdy brousil meče římských legií. Je typický svou žluto-šedou barvou. V přilehlých vrstvách horniny se nachází jeho modrá varianta (Belgická modrá). Tato varianta je o něco hrubší. Protože se jedná o dražší kámen, dodává se v tenčích vrstvách (např. na břidlici) a oboustranně (z jedné hrubší, z druhé jemnější – udávaná zrnitost 6000-8000).
Mezi velmi používané kameny na obtahování patří Arkansas. Ten se těží v horách Ouachita a vyskytuje se v několika barevných provedeních, které se mírně liší tvrdostí. Nejtvrdší varianta (6000 – 8000) má barvu černou, nejměkčí pak růžově průsvitnou až bílou.