Historie a účel zbraně Rakouský pallasch
Rakouský pallasch je typ těžkého jezdeckého meče, který se používal v habsburské monarchii od 18. do počátku 20. století. Tato impozantní zbraň byla charakteristická svou dlouhou, rovnou a širokou čepelí, která byla určena především k sekání z koňského hřbetu.
Pallasch se vyvinul z dřívějších typů jezdeckých mečů a byl navržen tak, aby poskytoval jezdcům maximální účinnost v boji. Jeho vznik lze datovat do období válek o rakouské dědictví v polovině 18. století, kdy habsburská armáda hledala způsoby, jak zvýšit efektivitu své jízdy.
Typický rakouský pallasch měl čepel dlouhou kolem 85-95 cm a celková délka zbraně často přesahovala 1 metr. Váha se pohybovala mezi 1,2 až 1,5 kg. Tato robustní konstrukce umožňovala jezdcům zasazovat silné údery nepřátelské pěchotě nebo jízdě, aniž by se zbraň při nárazu ohnula nebo zlomila.
Pallasch byl primárně používán těžkou jízdou, zejména kyrysníky a dragouny. Tito elitní vojáci byli cvičeni k provádění drtivých útoků na nepřátelské formace, kde mohli plně využít ničivou sílu této zbraně. V bitvě u Kolína roku 1757 během sedmileté války například rakouští kyrysníci pod vedením generála von Dauna úspěšně použili pallasche k rozprášení pruské pěchoty.
S postupem času a vývojem vojenské technologie se role pallashe měnila. V 19. století, s nástupem přesnějších palných zbraní, se těžká jízda začala používat méně často. Pallasch však zůstal ve výzbroji některých jednotek až do první světové války, kdy byl definitivně nahrazen modernějšími zbraněmi.
Rakouský pallasch a vhodná údržba včetně broušení
Správná údržba byla pro zachování účinnosti pallashe klíčová. Vojáci museli své zbraně pravidelně čistit, olejovat a brousit, aby zůstaly v bojeschopném stavu. Tato péče byla součástí každodenní rutiny jezdců a byla považována za stejně důležitou jako péče o koně.
Čištění pallashe začínalo odstraněním veškerých nečistot a zbytků z čepele pomocí suchého hadříku. Zvláštní pozornost byla věnována záštitě a rukojeti, kde se mohly hromadit nečistoty. Po očištění byla čepel ošetřena tenkou vrstvou oleje, který chránil kov před korozí.
Broušení pallashe vyžadovalo značnou zručnost a trpělivost. Vzhledem k délce a šířce čepele bylo nutné udržet konzistentní úhel po celé délce ostří. Vojáci obvykle používali brusné kameny různé hrubosti, začínali hrubším kamenem pro odstranění otupených míst a postupně přecházeli na jemnější pro dosažení ostrého břitu.
Proces broušení začínal od paty čepele a postupoval směrem ke špičce. Důležité bylo udržovat stálý úhel asi 20-25 stupňů mezi čepelí a brusným kamenem. Každá strana čepele byla broušena stejným počtem tahů, aby se zachovala symetrie ostří.
Po nabroušení bylo ostří často dokončováno pomocí kožené pásky nebo řemene, což pomáhalo odstranit drobné nerovnosti a dosáhnout extrémně ostrého břitu. Tento proces, známý jako obtahování, vyžadoval jemný dotek a zkušenost, aby nedošlo k poškození čerstvě nabroušeného ostří.
Součástí údržby bylo také pravidelné kontrolování a utahování všech spojů, zejména mezi čepelí a rukojetí. Uvolněná rukojeť mohla být v boji nebezpečná, proto byla této kontrole věnována zvláštní pozornost.
Rakouský pallasch v moderním světě
Ačkoli rakouský pallasch již dávno není aktivní bojovou zbraní, stále má své místo v moderním světě. Dnes je cenným sběratelským předmětem a důležitým artefaktem pro studium vojenské historie.
Mnoho muzeí po celém světě, včetně Vojenského historického muzea ve Vídni, vystavuje exempláře rakouských pallaschů. Tyto expozice umožňují návštěvníkům obdivovat řemeslné zpracování těchto zbraní a lépe pochopit vývoj evropského vojenství.
Pro sběratele představují originální rakouské pallasche vzácné a ceněné kousky. Ceny těchto historických zbraní se mohou pohybovat od několika tisíc až po desítky tisíc eur, v závislosti na stavu, stáří a historickém významu konkrétního kusu.
Pallasch také inspiruje současné výrobce replik historických zbraní. Tyto moderní verze jsou oblíbené mezi nadšenci do historického šermu a rekonstrukcí bitev. Ačkoli nejsou tak robustní jako originály, umožňují zájemcům zažít pocit držení a používání této impozantní zbraně.
V akademické sféře je studium pallashe součástí širšího výzkumu vývoje evropských zbraní a taktiky. Analýza jeho designu a použití pomáhá historikům lépe porozumět vojenským strategiím a technologiím 18. a 19. století.
Pallasch také nachází uplatnění v populární kultuře. Objevuje se v historických filmech a seriálech, kde pomáhá autenticky zobrazit vojáky habsburské monarchie. Také v některých počítačových hrách s historickou tematikou mohou hráči ovládat postavy vyzbrojené pallaschem.
Pro milovníky tradičních řemesel představuje výroba replik pallashe výzvu a příležitost k uchování starých kovářských technik. Někteří moderní kováři se specializují na výrobu vysoce kvalitních replik, které kombinují historickou přesnost s moderními metalurgickými poznatky.
Závěrem lze říci, že ačkoli rakouský pallasch již dávno opustil bojiště, jeho odkaz žije dál. Jako svědek významné éry evropské vojenské historie, umělecký předmět a zdroj inspirace pro současné tvůrce a badatele, si pallasch zachovává své místo v našem kulturním povědomí.